KROK ZA KROKEM ŽIVOTEM

Je to už nějaký pátek, kdy jsem začala hledat hlubší smysl toho, co vidíme kolem sebe. První kroky byly více svázány s logikou a postupem času jsem začala pronikat i do oblastí, které mi zprvu moc logické nepřišly. A kupodivu i tam jsem ji našla. Jen jsem musela opustit prvotní omezenější pohled na svět a podívat se na svět z jiné perspektivy... uvidět širší obraz. Svět je dokonalá skládačka, kde každý střípek má své místo. Tady se pokusím čtenáře provést tím, jak jednotlivé střípky začínaly tvořit obraz... Texty budu průběžně doplňovat, jak půjde čas... 

Jedeme dál 

                                               ... a učíme se za pochodu

Svět vnitřní  (Poklady ze dna)

O strachu  (Poklady ze dna)

O  životě  (Poklady ze dna)

Proč má růže trny? (Zlatý voči)

  


Tuto sekci průběžně doplňuji

Trávili jsme zrovna prázdniny u babičky a dědy. Je mi tak třináct let a v malém domečku ve Světlé nad Sázavou jsem kromě prarodičů ještě se stejně starým bratránkem Míšou a s mojí o dva roky starší ségrušou. Zrovna se blíží čas spánku, ale nám se ještě spát nechce.

Je sobotní podvečer a my zrovna odcházíme z návštěvy od tety a jejích rodičů. Teta s maminkou jsou kamarádky už od základní školy a přesto, že nejsme příbuzní, jsme si hodně blízcí. Jejím rodičům říkám "babi" a "dědo". Jsou mi asi čtyři roky. Právě se na chodbě oblékáme a loučíme se. Děda mi na rozloučenou povídá: "Ahoj Prcku!" .

Byl leden 2013 a já jsem se učila znovu chodit na klinice Malvazinky. Mám daný rozpis aktivit, kterými dnes musím projít. Hned na tu první se těším, je to teplounká vířivka. Nyní ještě při puštěné televizi snídám. Už si začínám zvykat na místní režim a nedělám věci s takovým předstihem.


Šťastný let

                                     ... tahle kapitola nás teprve čeká :)