Fejetony a jiné příběhy 

      ...skutečné příběhy ze života není třeba přikrášlovat, vystačí si samy o sobě                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

Byla jsem pár týdnů po dokončení školy a začala jsem si zařizovat věci pro svou budoucí práci. Tu jsem našla celkem lehce, ale bylo potřeba si k tomu ještě opatřit živnosťák. Tak jsem nuceně zamířila i na finanční úřad. Nikdy bych nečekala, že na finančním úřadě najdu lásku... a dokonce Lásku s velkým "L".  více zde


2. Zátoka Blbců

Bylo to po druháku na vejšce. Povinně jsme se účastnili letního sportovního kurzu a já jsem si ještě s pár kamarády vybrala z možné nabídky Podskalí na přehradě Orlík. Místní zátoce se prý říká "Zátoka blbců", ale kvůli mně to fakt není, i když příští řádky mohou vnést jistou pochybnost... více zde


3. O hovně

Byl leden 2013 a já jsem se učila znovu chodit na klinice Malvazinky. Mám daný rozpis aktivit, kterými dnes musím projít. Hned na tu první se těším, je to teplounká vířivka. Teď ještě při puštěné televizi ještě snídám. Už si začínám zvykat na zdejší režim a nedělám věci s takovým předstihem.


KOMPLET FEJETONY:

Trávili jsme zrovna prázdniny u babičky a dědy. Je mi tak třináct let a v malém domečku ve Světlé nad Sázavou jsem kromě prarodičů ještě se stejně starým bratránkem Míšou a s mojí o dva roky starší ségrušou. Zrovna se blíží čas spánku, ale nám se ještě spát nechce.

Je sobotní podvečer a my zrovna odcházíme z návštěvy od tety a jejích rodičů. Teta s maminkou jsou kamarádky už od základní školy a přesto, že nejsme příbuzní, jsme si hodně blízcí. Jejím rodičům říkám "babi" a "dědo". Jsou mi asi čtyři roky. Právě se na chodbě oblékáme a loučíme se. Děda mi na rozloučenou povídá: "Ahoj Prcku!" .

3. O hovně

17.02.2021

Byl leden 2013 a já jsem se učila znovu chodit na klinice Malvazinky. Mám daný rozpis aktivit, kterými dnes musím projít. Hned na tu první se těším, je to teplounká vířivka. Nyní ještě při puštěné televizi snídám. Už si začínám zvykat na místní režim a nedělám věci s takovým předstihem.

Bylo to po druháku na vejšce. Povinně jsme se účastnili letního sportovního kurzu a já jsem si ještě s pár kamarádama vybrala z možné nabídky Podskalí na přehradě Orlík. Místní zátoce se prý říká "Zátoka blbců", ale kvůli mně to fakt není, i když příští řádky mohou vnést trochu pochybnost...

Byla jsem pár týdnů po dokončení školy a začala jsem si zařizovat věci pro svou budoucí práci. Tu jsem našla celkem lehce, ale bylo potřeba si k tomu ještě opatřit živnosťák. Tak jsem nuceně zamířila i na finanční úřad. Nikdy bych nečekala, že na finančním úřadě najdu lásku... a dokonce Lásku s velkým "L".