Když jsem byla malá, byla jsem prý velmi pohodlné dítě. Ve věku, kdy moje o dva roky starší sestřička krásně mluvila a vyslovovala slova dospělých, já se soustředila jen na nejnutnější slabiky. Omezila jsem se pouze na nezbytně nutné instrukce, aby mně moji lidé rozuměli. Vždycky jsem se domluvila. Teď je listopad 2012, ležím v nemocnici po...

Mému chlapečkovi je něco přes dva roky. Je pozdní odpoledne a právě se vracíme vlakem z výletu domů. Na tento okamžik jsem přichystala malé překvapení. Jako hezkou tečku za tím naším malým dobrodružstvím vytahuju z batohu naší oblíbenou čokoládovou tyčinku. Stalo se ale něco, co jsem nepředpokládala...

Když jsem byla menší, milovala jsem bruslení na ledě. Jízdu na ledovém ostří, která připomíná tanec. Tehdy bylo všechno nějak snazší. Několik spolužáků jsem dokonce tento způsob pohybu i naučila. Tehdy stačilo jen vzít je za ruku, chvíli společně bruslit a už se chytli. Teď je mi 15 let. Asi osm let jsem na bruslích nestála. Vyrazila jsem ještě...

Je rok 2009 a máme před svatbou. Před rokem se nám narodil chlapeček a já chci nosit stejné příjmení, jako on. Máme se s přítelem rádi, jsme spolu už 13 let - od doby, kdy jsme se seznámili na školním výcvikovém kurzu v Zátoce Blbců. Ráda bych, aby ten den nesl něco navíc. Zvažuju, že pro přítele připravím...

V životě jsou různé křižovatky. Některé jsou soukromé, jiné společné. Pro Čechy patří určitě k těm hlavním ta ze 17. listopadu. Taková místa v čase si pamatujeme jinak, jakoby se svět na chvíli zpomalil a my jsme schopni i po letech říct, co jsme ten den dělali. A stejně tak, jak si mnozí z nás pamatují křižovatku 11. září 2001,...

Bylo to ve druháku na vejšce. Největším sítem v postupu do dalších ročníků bylo projít přes zkoušku z matiky a fyziky. Jsem zrovna na zkoušce z fyziky. Nestíhala jsem se učit úplně všechny otázky, které budou u ústní části. Jedno z témat této zkoušky je i výpočet pravděpodobnosti. V noci před zkouškou jsem si tedy vypočítala, jaká je...

Trávili jsme zrovna prázdniny u babičky a dědy. Je mi tak třináct let a v malém domečku ve Světlé nad Sázavou jsem kromě prarodičů ještě se stejně starým bratránkem Míšou a s mojí o dva roky starší ségrušou. Zrovna se blíží čas spánku, ale nám se ještě spát nechce.

Je sobotní podvečer a my zrovna odcházíme z návštěvy od tety a jejích rodičů. Teta s maminkou jsou kamarádky už od základní školy a přesto, že nejsme příbuzní, jsme si hodně blízcí. Jejím rodičům říkám "babi" a "dědo". Jsou mi asi tři roky. Právě se na chodbě oblékáme a loučíme se. Děda mi na rozloučenou povídá: "Ahoj Prcku!" .

Byl leden 2013 a já jsem se učila znovu chodit na klinice Malvazinky. Mám daný rozpis aktivit, kterými dnes musím projít. Hned na tu první se těším, je to teplounká vířivka. Nyní ještě při puštěné televizi snídám. Už si začínám zvykat na místní režim a nedělám věci s takovým předstihem.

Bylo to po druháku na vejšce. Povinně jsme se účastnili letního sportovního kurzu a já jsem si ještě s pár kamarádama vybrala z možné nabídky Podskalí na přehradě Orlík. Místní zátoce se prý říká "Zátoka blbců", ale kvůli mně to fakt není, i když příští řádky mohou vnést trochu pochybnost...

Byla jsem pár týdnů po dokončení školy a začala jsem si zařizovat věci pro svou budoucí práci. Tu jsem našla celkem lehce, ale bylo potřeba si k tomu ještě opatřit živnosťák. Tak jsem nuceně zamířila i na finanční úřad. Nikdy bych nečekala, že na finančním úřadě najdu lásku... a dokonce Lásku s velkým "L".