3. O hovně

Byl leden 2013 a já jsem se učila znovu chodit na klinice Malvazinky. Mám daný rozpis aktivit, kterými dnes musím projít. Hned na tu první se těším, je to teplounká vířivka. Nyní ještě při  puštěné televizi snídám. Už si začínám zvykat na místní režim a nedělám věci s takovým předstihem.

Minulý týden jsem vyfasovala francouzské hole, techniku chození s nima už nějak zvládám, přestože moje rovnováha nefunguje a ochrnuté končetiny necítím. Ale musím přiznat, že ty kovové klacky navíc mě fakt rozčilujou. Na  kratší vzdálenosti se raději vydávám bez nich. Vždy si vytvořím rozkročením nohou širokorozchodný podvozek a stylem "vypusťe Krakena" se pohybuju směrem dopředu. Tady v pokoji jsou samé kratší vzdálenosti a v koupelně jsem, myslím, včera jednu z holí zapomněla.  

A jejda... jogurt byl rychlejší, než jsem čekala, břicho se začíná ozývat. Ale to je ještě dost času. Nenechám se rozházet, v klidu dosnídám a aby mi nebyla zima, obléknu si župan. Včera jsem poslala svůj župan domů na vyprání, tak si oblékám manželův. Je velký, huňatý a krásně teplounký.  Vyrážím do koupelny, ale jakoby se tím, že jsem vstala z postele, tělesné procesy ještě více urychlily. Původně předpokládaný čas na přesun byl asi podhodnocený. Ve stylu Krakena se nedá moc pospíchat, zvlášť s nefunkční rovnováhou, ale žádný strach, to zvládnu. Jsem pár kroků před cílem, ještě odstranit župan, udělat poslední krok a dosednout. 

A jejda podruhé... mé výpočty nezohlednily ten obrovský župan! Zdá se, že už trousím. Ten den byly na pořadu dne "kozí bobky". Konečně sedím v cílové rovince, ale na podlaze zbyla jedna kulička po mém chybném propočtu. Taková potupa! Budu muset zazvonit na sestřičku. Nedokázala bych to ze země odstranit, ani kdybych měla obě berle. Tak tahám za alarm a za chvíli se objeví sestřička, které jedna spolupacientka dala výstižně přezdívku "Kleopatra". Vždy upravená černovláska s ofinou, která kdysi v Egyptě frčela. Vzpomínám si na ni, jak mě přijímala ten den, kdy mě přivezli. Cítila jsem se fakt hrozně. Asi jako člověk, který v životě o hodně přišel, včetně lidské důstojnosti. Ona mi v koupeně pomáhala vybalit věci z mé toaletní taštičky a hrozně ji zajímalo, jak voní moje voňavka. Dokonce ji stříkla do vzduchu, aby to vyzkoušela. Tak tahle Kleopatra teď stojí u mě v koupelně a ptá se mně, co je to na podlaze?

Vždycky jsem mluvila pravdu, tak nezbývá, než v tom pokračovat. Jen slyším samu sebe, jak říkám: "Hovno." 

Víc nic, co taky říkat víc...

PR

Cé-eM- eL lituje, chyba v propočtu.

seriál Návštěvníci ♥️