O POHÁDKÁCH

Pohádky mnohé vyprávějí a mnohé odkrývají. Někdo si ještě možná může myslet, že jde o "povídačky pro malé děti", ale ony vypráví o světě jangu, o světě energie. O tom světě, který možná není na první pohled vidět, kdy se věci odehrávají "za oponou" běžně viděného. Pohádky vypráví o zákonitostech. Ono je totiž pravidla a principy dobré znát a ještě lepší je, se jimi řídit! Každý jsme někdy oním "hloupým Honzou", který hledá své štěstí. A abychom byli na svou cestu připraveni, možná je dobré se ztišit a začít naslouchat, aby se nám náhodou nestalo, že na některé křižovatce svého života zabloudíme.... 

Na začátku každé pořádné cesty do světa, má Honza pomoct pocestnému. "Taková blbost!", může si někdo říct... "Co bych z toho měl?!" ... a neudělá to. Myslí si, že když přímo nikomu neubližuje, nic špatného nedělá - nepotěší, neurazí... . Ten pocestný je mu prostě lhostejný a  jde dál. Možná právě uškodil... a nejspíš i sám sobě...  

My nefungujeme jen na "hmotné" úrovni. Naší nedílnou součástí je energie. Nejprve se dějí věci na energetické rovině, až pak se projevují ve hmotě. A pohádky objasňují zákonitosti právě z roviny energie. Vezměme si ten zmíněný příklad s pocestným. Každý člověk je funkčně ucelený energetický systém. Při setkání dvou energetických systémů (dvou lidí) dochází k výměně energie a informací nejen na viditelné a slyšitelné úrovni, ale i na té pro většinu lidí neviditelné, na rovině energie.  

Určitě si dokážete představit, že potkáte člověka, který potřebuje pomoci s něčím, co pro Vás není problém. Zeptá se na cestu, kterou znáte nebo potřebuje poradit s něčím, co víte. V takovém případě mnozí z nás se rozhodnou pomoci a na konci setkání cítí takový ten hezký hřejivý pocit. A to je přesně ono... 

Takové setkání a ten hřejivý pocit je to, co potřebujeme pro tu naši cestu. To se totiž dotklo něčeho hluboko uvnitř nás a potvrzuje nám, že jdeme správně. Čím více takových hřejivých pocitů, tím více si vzpomínáme kdo jsme, proč tu jsme a je pro nás další cesta snazší. Dává nám to pozitivní potvrzení toho, co si neseme v sobě. A naopak čím méně takové pozitivní zpětné vazby, tím si člověk může připadat nejistější a zbytečnější.

Tím pocestným může kdokoli... někdo nám blízký nebo i zcela neznámý živý tvor (nemusí to být jen člověk). 

Opakované osvojování principů je důležité hlavně v období v dětství. Malé děti milují znovu a znovu číst stejnou pohádku pořád dokola. Ona jim totiž pomáhá osvojit si onen princip - vstřebat ho. Používají přitom i svou vlastní fantazii a v mozku si neurony vytvářejí novou, opakováním pevnější, cestu. Když v životě pak člověk na takovou situaci narazí, neurony už tuto cestu mají prošláplou a vědí, kudy se má člověk vydat. Je dobré čerpat z prověřených vzorců, klasické české pohádky jsou na to bezpečné. Ale i novodobí autoři pro to mohou mít cit.  I když se stává, že na filmovém plátně nebo v knize nalezneme balast plný slepých uliček. Je dobré jít po opravdové kvalitě.

V principu my, jako lidé nepotřebujeme, aby nám ostatní říkali, co máme dělat! My jen potřebujeme, aby druzí při nás stáli a dávali nám prostor přijít si na to, jak je to správně. Zpřístupňovali nám onu pozitivní zpětnou vazbu, když jdeme správně. Potom se nám jde líp. Je nesmírně důležité si navzájem pomáhat! Ať už pocestného známe nebo nám zrovna přišel nově do života. Možná právě pro tu jeho pozitivní zpětnou vazbu jsme došli až sem... kdo ví....

A to je teprve začátek cesty... teprve se chystáme pomoci pocestnému... celou pohádku života máme ještě před sebou , přeju Vám, ať je Vaše Cesta pohádkově šťastná, mějte se fanfárově <3!