O mně

Původem jsem stavař. Mám ráda, když věci jsou jednoduché a přímočaré, ne vždy to ale jde hned. Jednoduchost jsem se musela začít učit. Nejvíc asi v době, kdy moje tělo vypovědělo službu a já se ochrnutá musela naučit spoustu věcí od nuly, včetně ovládání rukou, mluvení i chození. Hlava ani rovnováha nefungovaly tak, jak jsem byla zvyklá a musela jsem nacházet nové cesty pro funkčnost. Často se ukázaly ještě lepší, než ty původně zaběhané, ale je to běh běh na dlouhou trať, stále je co zlepšovat. ...více zde


Osobní příběh

Probudila jsem se na ARU. Kolem mě stojí několik lidí, vnímám je spíš trochu jako z dálky. Nerozumím moc tomu, co se děje, ale na ostatních je vidět, že jsou rádi, že jsem tu s nima. Necítím svoje tělo a když chci něco říct, vychází ze mě jenom "hhhhhh". Tak mě teda navigujou, že se budeme domlouvat mrkáním... jednou ne, dvakrát ano. Zkouším si vzpomínat, kdo jsem a co se vlastně stalo. Všechno je takové mlhavé...

Docházím k závěru, že mi je asi 33 let. Za pár dnů mě ségra o tuhle iluzi připraví slovy: "Tak to přidej, kamarádko!" .

více ZDE


1/3  Probuzení 

O Rekonektivním léčení jsem se dozvěděla z knihy "Uzdravte druhé, uzdravte sebe" od dr. Erica Pearla. Tuto knihu mi dal můj tatínek v roce 2009. Vlastně on mi dal více knih, ale tahle byla vyjímečná v tom, že jsem ji otevřela a celou přečetla...

2/3 Hledání odpovědí

Po semináři Reconnection jsem hledala prostor, ve kterém bych si zařídila vlastní praxi. Už na semináři jsem se seznámila s lékařkou, která provozovala ordinaci a měla u ní rehabilitační prostor navíc. Když jsem do tohoto prostoru vstoupila, zažila jsem poprvé, že vidím,...

3/3 Nacháze jasnosti

Rekonektivní Centrum jsme otevřeli v březnu 2016. Sdíleli jsme společný prostor v Hybernské ulici na Praze 1 a postupně jsme rozjížděli společné aktivity. Zásadní změnou pro mě byla možnost sdílet svoje postřehy. Do té doby jsem na pozorování procesu, který se při léčení děje, byla sama...