O RYBÁŘOVI A ZLATÉ RYBCE

Tahle pohádka nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším.

Proč taky? Chudý rybář byl pro mě méně zajímavý, než princezny a jeho věčně nespokojená žena mi byla spíš protivná. Ale jak šel čas, začala jsem mít ráda nejen znova zlatou barvu, moře, ale i nakyslou ženu a chudáka muže, který se jí nikdy nezavděčil :).

Na začátku se zdálo být všechno v pořádku. Chudák měl taky jednou konečně štěstí a chytil zlatou rybku, která mu splní 3 přání. No jo, ale co když máte doma ženu, která není nikdy  s ničím spokojená?

Takovou ženu žádné splněné přání nemůže dostatečně potěšit. Protože jediné, co by ji dokázalo uzdravit je, kdyby našla spokojenost sama v sobě. Žádné vnější proměny nejsou dostatečné, pokud uvnitř burácí stále stejná nakvašenost. Pak nový dům, velká vila, ani královský zámek takovou paní nemůže učinit šťastnou, když není spokojena sama se sebou a se životem se svým mužem. 

Úlohou ženy je přijetí (v I-tingu hexagram č.2) a když žena nepřijímá, muž slábne a dokážou společně vytvořit jen svět, který je křehký, málo hřejivý a vratký. Často chybí pestrost, jiskřivost a o jistotě, hojnosti a radosti už už ani nemluvím.

"Kdo chce víc, nemá nic" a tahle pohádka je případ, kdy to platí. Je v pořádku chtít víc a chtít lepší život, ovšem nefunguje to bez práce. Člověk, který z nuly došel na vrchol není už ten samý člověk jako pod kopcem. Námahou a vydanou energií se něco změnilo. Proměnil se a pročistil jeho vnitřní svět a už se mu může dařit o kus lépe. Ovšem bez vydané energie to nefunguje, alespoň ne donekonečna. A tak náš milý rybář skončil, jak začal... pod pantoflem s kyslou ženou a v chudé chalupě.

Nespokojená žena je tvrdý oříšek na rozlousknutí, ale pokud má muž dostatek trpělivosti, času a lásky, i ona může začít měknout... ale to už je jiná pohádka :).

Pa