1. Láska na finančním úřadě

Byla jsem pár týdnů po dokončení školy a začala jsem si zařizovat věci pro svou budoucí práci. Tu jsem našla celkem lehce, ale bylo potřeba si k tomu ještě opatřit živnosťák. Tak jsem nuceně zamířila i na finanční úřad. Nikdy bych nečekala, že na finančním úřadě najdu lásku... a dokonce Lásku s velkým "L".

Vlastně celkově mě ten člověk překvapil. Přišla jsem k němu do kanceláře prostě proto, že jsem k němu spadala podle rodného příjmení. Jeho věk nedokážu určit, tehdy mi všichni, kteří byli věkem čtyřicet a vejš, spadali do jednoho chumlu "starejch lidí". Blonďaté vlasy, které měl už nějakou dobu přerostlé, se tvářily buď mastně nebo mokře. Byl silnější, seděl na kancelářské židli a do klávesnice svého počítače datloval dvěma prsty moje odpovědi na otázky, které mi pokládal. Všimla jsem si, že malinko ráčkuje.

Byl moc milý. Bylo vidět, že to je hodný člověk. Nechal mě podpisem stvrdit na papíře moje vytištěné odpovědi a tehdy jsem se poprvé trochu lekla. U jména pracovníka finančního úřadu jsem našla napsáno "Láska". Pamatuju si, jak ve mně hrklo a hlavou mi problesklo: "Tomu snad hrabe!... Proboha, snad to není vzkaz pro mě!" ... A začala jsem být opatrná.

Najednou vstal a zamířil ke skříni. Další překvapení... Jak se obnažila židle, na které seděl, měla jsem možnost obdivovat útroby dávno opotřebovaného sedáku. Molitan zdravil svět a všechny kolem. Pán dorazil ke skříni, vytáhl z ní psací stroj a donesl ho ke svému pracovnímu stolu. Tam stroj položil hned vedle počítače. Pořád jsem byla nedůvěřivá, co se to vlastně děje. On lehce nesměle, jako by vycítil moje pochybnosti, s omluvným úsměvem řekl:

"Tovite urchatyurchaty".

Znělo to jako nějaké arabské přísloví, které neznám. Bylo mi hloupé to přiznat, ale nějakou reakci to chtělo. Tak jsem se pro jistotu zeptala, co říkal, že jsem mu dobře nerozuměla. Hodně se mi ulevilo, když podruhé už slyším: "To víte, úřady, úřady." Ufff, tak dobrý. Pak začal datlovat dvěma prsty pro změnu něco do psacího stroje. Netušila jsem, že v téhle době (byl rok 2000) se ještě psací stroj na úřadech používá.

Když jsem odcházela, pán se se mnou rozloučil a já s úlevou na chodbě vydechla. Ještě jednou jsem se pořádně podívala na dveře jeho kanceláře, skutečně se jmenoval pan Láska. Tak hezké jméno, a kolik může vzbudit obav a rozporuplných pocitů, když ho nečekáme. A kdo z nás může říct, že jim podnikání posvětil Láska? No, minimálně hodně lidí z Prahy 10, jejichž příjmení začínalo písmeno na "V".

PR