6. Jaká je pravděpodobnost smůly?

Bylo to ve druháku na vejšce. Největším sítem v postupu do dalších ročníků bylo projít přes zkoušku z matiky a fyziky. Jsem zrovna na zkoušce z fyziky. Nestíhala jsem se učit úplně všechny otázky, které budou u ústní části. Jedno z témat této zkoušky je i výpočet pravděpodobnosti.  V noci před zkouškou jsem si tedy vypočítala, jaká je pravděpodobnost, že budu mít smůlu a vytáhnu si otázku, na kterou nejsem připravená. Výsledek mě uklidnil a já šla aspoň na chvilinku spát. 

Přes dopolední písemku jsem prošla hladce a teď sedím na ústní části. Je mi trochu horko. Chodím na klučičí školu, ale nechci mít pocit, že zkouškama procházím díky výstřihu a krátký sukni, takže se pařím celý den v roláku a sukni až ke kotníkům. Máme skvělého učitele, díky němu mě fyzika začala bavit. Na základce a na střední škole to byla nuda, ale tenhle týpek nám kreslí fyzikální vtipy při přednáškách na tabuli a humorné obrázky přidal i do skript. Nerada bych ho zklamala, ale času bylo málo. 

A je to tady, každý si vytahuje dvě otázky. První je dobrá, tu umím... ale ta druhá...? Tak to bude průser! U té znám jenom základní vzoreček a pak je v mé hlavě jen jedna velká, obrovská tma. 

Odpověď na první otázku jsem hravě zvládla. Přichází na řadu druhá. Slyším proferora, jak říká: "První otázku jste odpověděla moc hezky, ale už máme moc málo času, tak u té druhé mi stačí jen, když mi řeknete základní vzoreček. Vidím, že to umíte." 

Ups, tak tohle mi prošlo. Dostala jsem jedničku a celá šťastná, že tentokrát štěstí stálo při mně a můžu jít s kamarádama slavit. Vlastně ono při mně stávalo štěstí i jindy, jenže to jsem ještě nevěděla, že učitelé neocení mou upřímnost. Třeba když jsem před půl rokem zkoušejícímu z ekonomie řekla: "Já jsem na přednášky nechodila. Ten graf, který jsem Vám nakreslila, si pamatuju jen, jak jsem ho přeskakovala ve skriptech." Tehdy jsem poprvé výrazněji zjistila, že být upřímný nemusí být ku prospěchu. Ekonom mi to tehdy spočítal zhoršením známky o stupeň. Tentokrát už budu moudřejší a fyzikáři se už neprásknu. Nechci ho zklamat a už vím, že v tuto chvíli není výhodné přiznat celou pravdu.

Když jsem přišla domů, ještě jednou jsem si překontrolovala ten výpočet pravděpodobnosti, který mě v noci tak uchlácholil. A jejda, mám v něm chybu! Pravděpodobnost, že budu mít smůlu, byla vyšší. Ale co když nakonec i ve smůle při nás může stát štěstí?