17. listopad 1989

V životě jsou různé křižovatky. Některé jsou soukromé, jiné společné. Pro Čechy patří určitě k těm hlavním ta ze 17. listopadu. Taková místa v čase si pamatujeme jinak, jakoby se svět na chvíli zpomalil a my jsme schopni i po letech říct, co jsme ten den dělali. A stejně tak, jak si mnozí z nás pamatují křižovatku 11. září 2001, může pro nás mít podobný otisk i to naše domácí listopadové rozcestí. I pro mě byl ten den jiný, moje maminka totiž právě ten den měla své 45. narozeniny a já jsem se pro ni rozhodla upéct svůj první dort.

Netroufám si na to ale sama. Je mi třináct let a nikdy předtím jsem dort nepekla.  Moc si na to nevěřím. Poprosila jsem tedy svou nejlepší kamarádku a jsme v tom společně. Hned se cítím líp, jsem jí za to fakt vděčná. Napřed mě trochu trápilo, že i když mi s dortem pomůže, že by si neměla odnést kus domů. Ráda bych ho totiž celý nechala pro maminku na oslavu. Ale už jsem to vymyslela. Předtím, než se vrhneme na pečení, zajdeme ještě do cukrárny a tam koupím pro ni a celou její rodinu zákusky. Mám radost z toho, jak jsem to vyřešila. 

Ve dvou jde všechno snáz a pečení proběhlo hladce, dort se povedl. Když maminka přišla domů, měla radost. Kamarádka tam ještě byla a moje maminka jí na cestu domů uřízla půlku dortu, který jsme společně upekly. 

Dnes je to 33 let. V průběhu dalších let se pro mě tento způsob "parťáctví" v různých obměnách opakoval. I když jste otevřený tomu druhému a dáte na stůl všechny svoje karty, najdou se ti, co si pro sebe nakonec nechají víc. Někdy v tom zůstaneme sami a zbydou nám jen holé ruce. V průběhu let jsem se pak učila rozpoznávat ty, se kterými jsem nejen na stejné vlně, ale prostě se vzájemně podporujeme a nezištně obohacujeme. Každý ať vnese do společného prostoru to nejlepší, co může, víc nic. Forma může být různá, ale ať nikdo pro sebe nechce víc.

A jaký je Váš 17. listopad? Co pro Vás nesla tahle křižovatka? Jaká je Vaše cesta do svobody?

… A jaký je Váš osobní otisk?