5. Já Vás mám plný zuby

Trávili jsme zrovna prázdniny u babičky a dědy. Je mi tak třináct let a v malém domečku ve Světlé nad Sázavou jsem kromě prarodičů ještě se stejně starým bratránkem Míšou a s mojí o dva roky starší ségrušou. Zrovna se blíží čas spánku, ale nám se ještě spát nechce.

Vymysleli jsme si skvělou zábavu. Na vodorovné plochy jsme rozprostřeli peřiny a prověřujeme, jak tlumí gravitaci. Babička s dědou jsou "velmi skromní a šetrní lidé", jak o sobě rádi prohlašují. Osobně si nejsem jistá, jestli se šetrností dá nazvat nutkání, které člověka vede k tomu, že když si koupí nový gauč, pro jistotu z něj nesundá igelit. Aby se igelit nepotrhal, dá se přes něj ještě přehoz. Ale nový přehoz by se mohl také osedět, tak si pod zadek ještě každý musí rozprostřít hadr. Hadr naštěstí získali zdarma, takže ten už se ničím krýt nemusí. Napadá mě více různých slov, ale "šetrnost" mezi nimi nebývá. Ještě pro dokreslení bych mohla dodat, že i tak můžete dostat vynadáno, jestliže přes "krycí souvrství "dosednete na gauč z velké výšky nebo dokonce rychle. Zdá se, že to nemůže být pravda? Vítejte v naší prázdninové realitě.

Děda už neslyší úplně dobře a i on se už chystá na spaní. Trocha hygieny, dát dětem dobrou noc a hurá na kutě. Vchází do našeho pokoje zrovna ve chvíli, když jsme v nejlepším a nevěří svým očím. Drahocenné peřiny se válí po zemi i po rozloženém gauči a vnoučátka na ně skáčou z nábytku. Tahle scénka ho velice rozčílila. Poprvé jsem od něj slyšela směrem k nám ošklivá slova: "Vy palchanti, já váš mám plný žuby!". A my se jenom smějeme, protože vidíme, že žádné zuby v puse nemá. Před chvilkou si je totiž uložil do skleničky.  

Na prázdniny a na dětství nevzpomínám zas tak moc často, ale na "moje lidi" myslívám. A někteří, i když už tu nejsou, do mě zapsali nesmazatelnou stopu. Čím specifičtější byli, tím hlubší stopa zůstala... a jsem za ně moc ráda <3 .

PR