4. Ty jsi prcek

18.02.2021

Je sobotní podvečer a my zrovna odcházíme z návštěvy od tety a jejích rodičů. Teta s maminkou jsou kamarádky už od základní školy a přesto, že nejsme příbuzní, jsme si hodně blízcí. Jejím rodičům říkám "babi" a "dědo". Jsou mi asi čtyři roky. Právě se na chodbě oblékáme a loučíme se. Děda mi na rozloučenou povídá: "Ahoj Prcku!" .

Ani netuší, jak se mě dotkl. Zarazila jsem se a bylo vidět, že mi to v hlavě šrotuje mnohem rychleji, než obvykle. Už nezbývá moc času, už jsme skoro ve dveřích. V tom se mi zablýsknou očička a já se k dědovi začnu lísat. Děda je vysloužilý mašinfíra vysoké, štíhlé postavy, sám vnoučata nemá. Udělalo mu dobře, když malá, rádoby ještě roztomilá holčička se dožaduje: "Dědo, vem mě! Dědo, vem mě!". Neodolal a vzal mě do náruče. V tu chvíli, když mě zvednul, se jeho hlava ocitla o malinký kousek níž, než ta moje. A ta malá holčička v jeho náručí se na něj zvrchu dívá a vítězoslavně povídá: "Vidíš, ty jsi plcek!"