Učiň čertu dobře a peklem se Ti odmění

08.06.2015

Tuto větu jsem zahlédla před pár dny ve spojitosti s uprchlíky, kterým některé státy pomohly a ve výsledku se pomoc obrátila proti původním obyvatelům těchto zemí. Od té doby, co jsem tuto větu spatřila se hluboko zaryla do mé mysli a neustále v ní zněla.   

Tato věta je totiž pravdivá, jen je vytržena z celku. Skutečně platí, že pokud budeme podporovat to, co je špatné, nemůže se nám to v dobrém vrátit. Ale člověk není ve svém principu špatný. V každém člověku je obsaženo kladné i záporné tak, aby ve výsledku byl "dobrý". A už ze školního známkování víme, že "dobrý" znamená průměr, prostředek. Není to jednička nebo dvojka, ale také to není čtyřka nebo pětka. Každý v sobě máme tyto stránky zakomponované. Někdy je úplně nechceme vidět, ale jsou tam. A teprve jejich přijetím a zpracováním se posouváme dále. 


Pokud člověku, který je na dně (to znamená, že zažíval spíše tu negaci), nepodáme pomocnou ruku a ponecháme ho napospas jeho obtížné stiuaci, těžko bude sbírat dostatek vnitřní síly, aby se ze dna vyhrabal. Ten, který je na dně, potřebuje doplnit kus pozitiva, podporu k tomu, aby se dostal blíže středu, ze kterého se vychýlil. A stát se to může každému.

I mně se to stalo. Byla jsem na dně, lépe řečeno ryla jsem hubou ve dně. A kdybych tehdy při sobě neměla ty, kteří mi pomohli opět vstát, nikdy bych se ze dna nezvedla. Zažila jsem určitý extrém, ale díky těmto extrémům si člověk lépe uvědomuje, jak to na tom světě funguje.

A to rčení je skutečně pravdivé. Pokud my budeme podporovat nebo i přehlížet něco, co není správné, dříve nebo později nám to prostě přeroste přes hlavu. Dáváme prostor tomu, aby se ono negativní zvětšovalo. Může to být přihlížení něčemu s čím nesouhlasíme, může to být podkuřování někomu, kdo se nechová správně (a on to díky naší reakci nepozná), může to být znatelnější aktivita, už třeba spojená se spolupachatelstvím. Ono je to o tom, abychom nedovolili, aby se z našeho pohledu špatné věci děly.

Pokud je rčení pravdivé, musí platit i když ho překlopíme naruby. To potom zní: "Učiň anděli špatně a nebem se Ti odmění!" Zní to jako blbost, ale zkuste ublížit andělovi. Myslíte si, že na Vás sešle hromy blesky nebo Vás spíše naučí kát, litovat toho, že jste mu ublížili a odpouštět?

Kdo z nás už ublížil tomu krásnému v někom jiném? Jak jsme se potom cítili? Jako mistr světa nebo spíš jako zmetek? Zažívali jsme po tom spíš radost nebo lítost? I takto se učíme! Máme velkou moc pomáhat nebo ubližovat. A každému co jeho jest. Nejlépe to "naše" poznáme podle toho, z čeho cítíme z duše radost :o).

Tím, že někomu pomáháme, podporujeme to pozitivní v něm. Bohužel je vidět, že ne každý z těch, kterým se pomoc dostává, je schopen si ji vážit. Potom holt bude muset zažít ještě jinou zkušenost, kdy o pomoc přijde. Každý by měl dostat šanci na lepší život, ale pokud si ji nedokáže vážit a zúročit, je mi líto, ale špatné podporovat nehodlám.

Konec kázání, jdu dělat něco pořádnýho :o).

Pa