O kohoutkovi a slepičce

Žili, byli slípka a kokrháč. No jo, ale co když kokrháč začne být krkoun a chce si nechat to dobré jen pro sebe? To asi napadlo někdy každého a mnoho z nás už má zkušenost, že se to nemusí vždycky vyplatit. Když si vezme moc velké sousto, může mít krkoun dost velký problém. Chudák slípka se o hamouna ještě bojí a běhá od jednoho ke druhému, aby kouhotkovi pomohla. Vždycky se dostane jen o krůček blíže k tomu, co hledá, ale někam její cesta vede, cíl je jasný. Jen ty mezifáze se zdá, že zdržují.

Často v životě máme jasný cíl a postupně narážíme na další a další kroky, které nás k cíli přibližují. Každým dalším krokem získáme něco malinko jiného, ale ještě to není ono. Může se stát, že vyčerpáme všechny možnosti a nezbývá, než poprosit nebe, aby se slitovalo.

A co když je to ještě jinak? Co když opět mužský i ženský princip jen charakterizují naše vnitřní aspekty? Co když ten klučičí, když je silnější, chce si urvat jen pro sebe? A co když ten holčičí, aby se nerovnováha opět nastolila, musí hledat nápravu?

Je to jen funkční princip, který dokud žijeme v dualitě, prostě funguje.