HO'OPONOPONO
SVĚT VNITŘNÍ
O světě vnitřním jsem začala přemýšlet až několik let po prvním seznámení s Ho'oponopono. Napřed jsem tuto část sdělení vůbec neviděla. Pomohla tomu i skutečnost, že jsem měla v té době ochrnuté tělo a z původního extroverta se na dlouhý čas stal introvert. Potom jsem dlouhodobě pozorovala a vyhodnocovala, jak náš vnější i vnitřní svět spolupracují. Jak, když se něco uděje ve vnějším světě, vyvolá to reakci světa vnitřního. Anebo naopak, jak přetlak ve vnitřním světě vyhřezne do viditelné akce světa vnějšího. Nejde jen o fyzické tělo, dotýká se to všech rovin existence - roviny fyzické, psychické, mentální, i duchovní. My v základu jasně vnímáme rovinu fyzickou, ale i psychický nebo mentální, anebo třeba duchovní tlak ze světa vnějšího, mohou vyvolat silnou odezvu světa vnitřního. Nastavení našeho vnitřního světa má na svědomí, co přichází do světa vnějšího. Změna začíná zevnitř.
Vnitřní svět je prostor našeho těla, kde se odehrávají všechny důležité procesy. Ať už biologické (jak má tělo správně fungovat), tak psychické (jak na biochemii těla reaguje psychika), mentální (zda zažíváme spíš hojnost nebo nedostatek potřebného pro život a co s tím dál) nebo duchovní (jestli se spíše přibližuji nebo oddaluji Bohu v sobě - jestli cítím klid nebo neklid).
Uprostřed je prostor srdce, který má být spojen s nekonečnem. Zdravé srdce je klidné, protože ví, že jde správně bez ohledu na vnější podmínky. Srdce zároveň načítá okolní prostor těla a reaguje na ně (proto občas cítíme, že nás to někam ze srdce táhne).
Pak je tu slezina, která hlídá, jestli se přibližujeme "svému domovu". Když se přibližujeme, roste, září a nadechuje se.
Rovnováhu a spokojenost sleziny hlídá žlučník. Když je slezina klidná, je klidný i žlučník. Když slezina strádá, cítíme vztek a hněv. Játra mapují náš prostor, zda není důvod ke vzteku. Pokud ho najdeme, máme potřebu to řešit. Ideální je, ve svém vnitřním světě nedržet vztek. Buď tím, že ve vnějším světě upravíme to, co v nás vztek vyvolává anebo sebe upravíme tak, že vztek zpracujeme a posunujeme na další úroveň. Tak vntřně rosteme.
Střeva pomáhají odvézt vzniklé odpadní látky v průběhu života. Ve spolupráci s plícemi pročiťují organismus a pomáhají nám propouštět a odpouštět. Když je člověk pravdivý, žije v souladu se svým tělem a se svými fyziologickými procesy. Potom se prostor zaplní klidnou vodou.
Klidná voda sytí naše ledviny a my nemáme strach. Žijeme v rovnováze se svým vnějším světem. Podle vnitřního klidu nebo neklidu cítíme, že jdeme správně. Podmínky vně mohou burácet, ale s vnitřním klidem bouři ustojíme. Víme, že nemůžeme nic ztratit a pokud jsme našli sami sebe, už se neztratíme.
Proto je důležité znát vnitřní svět, abychom nesešli z cesty.