Vnitřní svět

Vnitřní svět je prostor našeho těla, kde se odehrávají všechny důležité procesy. Ať už biologické (jak má tělo správně fungovat), tak psychické (jak na biochemii těla reaguje psychika), mentální (zda zažíváme spíše hojnost nebo nedostatek potřebného pro život a co s tím dál) nebo duchovní (jestli se spíše přibližuji nebo oddaluji Bohu v sobě - jestli cítím klid nebo neklid).

Uprostřed je prostor srdce, který má být spojen s nekonečnem. Zdravé srdce je klidné, protože ví, že jde správně bez ohledu na vnější podmínky. Srdce zároveň načítá okolní prostor těla a reaguje na ně (proto občas cítíme, že nás to někam ze srdce táhne).

Pak je tu slezina, která hlídá, jestli se přibližujeme "svému domovu". Když se přibližujeme, roste, září a nadechuje se.

Rovnováhu a spokojenost sleziny hlídá žlučník. Když je slezina klidná, je klidný i žlučník. Když slezina strádá, cítíme vztek a hněv. Játra mapují náš prostor, zda není důvod ke vzteku. Pokud ho najdeme, máme potřebu to řešit. Ideální je, ve svém vnitřním světě nedržet vztek. Buď tím, že ve vnějším světě upravíme to, co v nás vztek vyvolává anebo sebe upravíme tak, že vztek zpracujeme a posunujeme na další úroveň. Tak vnitřně rosteme.

Střeva pomáhají odvézt vzniklé odpadní látky, vzniklé v průběhu života. Ve spolupráci s plícemi pročišťují organismus a pomáhají nám propouštět a odpouštět. Když je člověk pravdivý, žije v souladu se svým tělem a se svými fyziologickými procesy. Potom se prostor zaplní klidnou vodou.

Klidná voda sytí naše ledviny a my nemáme strach. Žijeme v rovnováze se svým vnějším světem. Podle vnitřního klidu nebo neklidu cítíme, že jdeme správně. Podmínky vně mohou burácet, ale s vnitřním klidem bouři ustojíme. Víme, že nemůžeme nic ztratit a pokud jsme našli sami sebe, už se neztratíme.

Proto je důležité znát svůj vnitřní svět, abychom nesešli z cesty.