Příběh o zlu a dobru

Žili dva šťastní lidé v jednotě, lásce, radosti. Vše bylo krásné, nic jim nechybělo.

Až jeden vzal druhého kolem ramen a řekl: „Ničeho se neboj, ochráním Tě před zlem.“

Tehdy se druhý začal bát. Do té doby zlo neexistovalo. Od té doby ano a navíc byl druhý poddaným prvního, bez kterého měl pocit, že není v bezpečí.

 

 ... tento příběh má ještě pokračování...

 

Zlo se sice stalo reálným, ale JEHO PLATNOST JE OMEZENA! Stejně tak, jak vzniklo, může zase zaniknout. Jakmile druhý zjistí a uvědomí si, že není čeho se bát, zlo zmizí z reality.

Pokud reálně neexistuje zlo, neexistuje ani dobro. Jediné čím se můžeme řídit, je řídit se svým srdcem, vědomím a svědomím. Nemusí to být vždy v souladu s obecně nastavenými pravidly... vždyť i ta se v rámci různých území odlišují. Soudit budeme my sami sebe. Nikdo jiný to dělat nebude a před sebou samými neutečeme.

 

Není vždy snadné vnímat, kdo jsme a co chceme, a konat podle toho. Pocit je naše navigace.  Je to naše cesta...