Šípková Růženka

20.08.2014 12:55

… aneb kdopak nás probudí?

V pohádkách je obecně mnoho ukryto, dnes bych ráda pověděla něco o Šípkové Růžence.

 

Mnoho z nás spí jako Šípkové Růženky. A kdy se tak stalo? Od té doby, kdy se nám dostalo zlo pod kůži. Narodíme se jako čisté vědomí v nezatíženém těle. Postupem času začneme zažívat bolesti, zrady a křivdy. To je v pořádku… takový je už svět. Problém nastane, když nás něco natolik zraní, že se nám to doslova dostane pod kůži. Takový zážitek, pokud ho správně nezpracujeme, se nám v těle usadí a původně zářivá osoba o něco pohasne. Čím více takových zážitků, tím slabší světélko uvnitř zbývá.

Dobře víte, o čem mluvím, každý to zažil. Pamatujete, kdy Vás něco uvnitř natolik zranilo, že jste si řekli „Takovou bolest už nechci nikdy zažít?“ … tak to byl přesně ten jed, který kousek z Vás, zakalil. Člověk se totiž po takovém zážitku trochu uzavře. A čím více takových zážitků a čím hlouběji míří, tím se člověk před okolním světem více uzavírá a pak je jen málo možných cest, kudy se k němu dostat. Jsou úzké a plné bolesti – trní.

Potom opravdu nastupuje dlouhá cesta, abychom cestu k takovému člověku proklestili a zbavili ho trnité bariéry, ve které uvíznul. Takovou cestu dokáže proklestit jen čisté srdce. Ono nikoho jiného by taková „pošetilost“ ani nenapadla :o).  A díky tomuto srdci se může ten, kdo spí, probudit a uzřít skutečný svět. Tak jak je, vidět pravdu. Za to je mu odměnou velká láska, kterou našel, rozzářil a ve které teď může žít.

Kéž bychom se všichni postupně začali probouzet… co s sebou? Jen dobré srdce, naději a hodně vytrvalosti! I pohádky nás učí, že to nemáme vzdávat :o).

PR